Tu kaši nechte vystydnout

Dnešní příspěvek nebude ani tak o nějakém případu z právní praxe, jako spíš o instrumentálním návodu, jak zvládnout stresující události tak, aby jimi postižený nenadělal víc škody, než užitku. Jako typický příklad můžeme pro začátek použít srážku s exekutorem, zejména tehdy, jedná-li se o srážku první. Předem podotýkáme, že jde o návod pro začátečníky, chroničtí neplatiči taktiky exekutorů dávno dobře znají.

Je pravda, že exekutoři se netěší všeobecné oblibě a společenská prestiž jejich profese, pokud by se vůbec do statistických žebříčků vešli, by se nacházela patrně až za poslanci, kteří se v provedených průzkumech pravidelně umísťují na posledních místech. Z hlediska objektivity je ovšem na druhé straně nutno podotknout, že vždy záleží na tom, na které straně barikády se hodnotitel nachází, tedy zda je dlužníkem či věřitelem. A pokud se zeptáme pamětníků divokých let devadesátých, kdy exekutoři prakticky neexistovali, dozvíme se, jak rychle se rozmohla praxe, kdy obrazně řečeno neplatil nikdo nikomu. Dosáhnout zaplacení faktur v dohledné době bylo v řadě případů nemožné a mnozí menší podnikatelé to často odnesli zánikem své ekonomické aktivity. Hodnocení potřebnosti exekutorů však není naším cílem, pojďme tedy k tomu, co dělat a naopak určitě nedělat, pokud vám přijde nepopulární dopis se zeleným pruhem a razítkem exekutorského úřadu.

Předně, ať už jste si závazku vědomi nebo ne, je třeba zachovat klid. Pokud víte, že skutečně dlužíte, zhodnotit situaci, zda jste schopni závazek jednorázově uhradit tak, abyste pak neumřeli hladem nebo si na sebe neupletli ještě horší bič cestou krátkodobého úvěru s lichvářským úrokem, čímž byste se jednoduše mohli dostat do skutečné dluhové pasti. Případně zvážit, zda je reálné požádat exekutora o sjednání splátkového kalendáře, což je také možné. Toto vše však chce čas. Strach, stres či případně zlost nejsou v tomto případě nejlepším rádcem. Není potřeba být psychologem, aby člověk věděl, že když máme strach, reagujeme zcela jinak, než v klidu a, jak je jasné většinou hned druhý den ráno, jsou to reakce naprosto neadekvátní. Zásadně špatná cesta je, začít exekutorovi volat a snažit se ho přesvědčit či uprosit, aby exekuci zrušil. Zásadně špatné je shrabat poslední peníze, které máte a snažit se „něco“ zaplatit ve strachu, že exekutor druhý den přijede a prodá vám střechu nad hlavou. Exekutora, pokud se mu vůbec dovoláte, tím nedojmete, (ten už takových příběhů slyšel), ani nenasytíte tak, aby vás nechal na pokoji.

Exekutor, jako ostatně každý jiný podnikatel, by se měl chovat efektivně, a velmi dobře to ví. Co je tedy ta jeho nejefektivnější cesta? Vymoci od dlužníka jak jistinu, tak ostatní související částky co nejrychleji a v penězích. Ideálně přímou platbou nebo exekucí na účtu. Vše ostatní vyžaduje čas a další činnost, což efektivnost snižuje. Exekutor rozhodně nestojí o vaši postel a pračku (které stejně zabavit nemůže), ba ani použitou televizi, za kterou by v následné dražbě získal možná tři stovky. To, že používá na dlužníka tento nátlak, je jen psychologická válka. Jak si můžeme přečíst na informačních cedulích v Nízkých Tatrách, medvěd cítí čerstvou krev na stovky metrů. A stejně tak má exekutor vyvinutý smysl, kterým rozezná, zda dlužníka vystrašil. Pokud uvidí, že měl úspěch, bude dále zvyšovat tlak a patrně přijde s obvyklou mantrou typu prodáme vám střechu nad hlavou a vy skončíte s celou rodinou na ulici. A to hned. To vede k dalšímu zvýšení stresu u tak zvaného povinného, který pak udělá vše, aby sehnal aspoň nějaké peníze, od rodiny, od známých, prodejem všeho cennějšího, co ještě měl. A, jak již bylo napsáno výše, dostane se přímo z deště pod okap, protože ke špatné ekonomické situaci si opatří problémy v mezilidských vztazích široko daleko. Co se tedy může stát, jestliže nezaplatíte? Exekutor může skutečně obstavit účty, které patří dlužníkovi nebo případně manželce či manželovi povinného. Mobiliární exekuci (týká se movitého majetku dlužníka) provádí již málo úřadů. Pokud k ní přece jen dojde, zpravidla končí „oblepením“ movitých věcí v domě nálepkami exekutora, ve zcela ojedinělých případech může vykonavatel odvézt televizi či počítač, pokud tento neslouží k výdělečné činnosti. A ještě jednou zdůrazňujeme, že v současné době je popsaný postup spíše raritou. Co se týče nemovitostí, ty mohou přijít na řadu až po dlouhých měsících či dokonce letech.

Výstupem ze všeho uvedeného pak je, že i v případě tak společensky nepopulární akce, jako je exekuce, je třeba jednat s chladnou hlavou a minimálně denním časovým odstupem. Chaotická a nervózní aktivita nevede k dobrým koncům a je zbytečné „vyrábět“ další chyby. Takže sesbírejte nejdřív všechny „papíry“, které k dané věci najdete a v klidu zhodnoťte situaci. Pokud toho nejste sami schopni, což není žádná ostuda, najděte si dobrého odborníka. Přídavné jméno dobrého je přitom klíčem k úspěchu.

A co dodat na konec? Že exekuce není konec světa ani cejch na čele, který na vás všichni uvidí. Pamatujte, každý mrak se vyprší a žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvařila.

A pro úplný závěr ještě jedna drobnost. Nic z toho, co bylo výše uvedeno, neznamená, abyste lehkovážně přijímali finanční závazky a případně je nehradili, pokud o nich víte a jste schopni je hradit alespoň po částech. V takové situaci by vám i dobrý odborník byl nakonec nanic.