Hlavně se nenamočit aneb proč by to tady Perry Mason nevyhrál...

Náš znovunarozený blog by nebylo špatné začít pořádným kalibrem. Třeba exkurzí v advokátní kanceláři takového esa, jako je sám Perry Mason, který si ovšem udělal výlet a přijel řešit zapeklitou kauzu do české kotliny. Přijít můžeme třeba zrovna ve chvíli, kdy se konečně podařilo odstranit nastražené falešné stopy a zjistit skutečnou dobu vraždy.

Perry se netradičně vypraví za hlavním podezřelým do vazby, protože dostat ho z ní ven by se mu určitě podařilo v Texasu, ale nikdy ne tady, a tam dojde ke zvratu v případu. Obviněný si totiž vzpomene, že v době vraždy nemohl být na místě činu, protože zrovna pomáhal odtáhnout na zastávku MHD gigantický kufr své sousedce v seniorském věku. Čas si pamatoval naštěstí přesně, protože mu paní několikrát zopakovala, že musí stihnout trolejbus ve 14.30, aby jí neujel vlak do Trboušan v 15.12.

Perry spokojen s tím, že se případ konečně obrací tradičním, tedy správným směrem, se vrátí do kanceláře a pověří svou pravou ruku pro případy investigace přímo v terénu, tedy Paula Drakea, aby dotyčnou paní Vomáčkovou vyhledal a zjistil, zda si na danou situaci s kufrem vzpomene. Pak se vše vyvíjí následovně.

„Dobrý den, paní Vomáčková, já jsem Paul Drake z advokátní kanceláře Perryho Masona, možná jste už o něm něco slyšela, a...“ Chtěl ještě dopovědět, o co vlastně jde, ale paní Vomáčková mu skočí do řeči.

„Aha... Tak vy nejste prodejce energií, ale rovnou od advokáta. To mi ještě chybělo. Začínat si něco s advokátama... A vůbec, jak víte, jak se jmenuju?“ Paul si za ta léta zvykl na americké PR a nehne ani brvou.

„Paní Vomáčková, já vás nerad obtěžuji, ale je to opravdu důležité. Vaše jméno mám od pana Semtele a kvůli němu jsem tady. Víte, o kom mluvím, prosím?“ Paní Vomáčková rezolutně zavrtí hlavou.

„Já žádnýho Semtele neznám...“ Drake je ale vytrvalý.

„Ale paní Vomáčková... Vždyť je to váš soused... A s jeho babičkou prý chodíte na výlety z klubu seniorů...“ Paní Vomáčková se zarazí,

„Aha, tenhle Semtele... Ale.... Kdo si to má pamatovat, takových Semtele je... A taky je to pěknej syčák... Když mu bylo deset, hodil mi do zahrady tenisák a ten rozbil jednu tabulku ve skleníku...“

Paní Vomáčková, ale... To už je přece patnáct let... Pana Semtele nedávno obvinili z vraždy...“

„Áááááááááá.... Já jsem vždycky říkala, že ten kluk skončí v kriminále...“ Triumfuje paní Vomáčková. „A co jako myslíte, že s tím mám společnýho já?“

„Ale paní Vomáčková, pan Semtele nic neudělal. Zrovna v době, kdy se to stalo, vám pomáhal s kufrem k trolejbusu...“ Dostává se konečně Drake k věci.

„Mně s kufrem?!! Žádnej kufr mi nikam nenesl...“ Paní Vomáčková je dál rezolutní a nechce se rozloučit s myšlenkou, že pan Semtele skončil přesně tak, jak mu kdysi předpověděla.

„Ale ano, paní Vomáčková… Jela jste přece k sestře do Trboušan... Vlakem v 15.12...“ Paní Vomáčková zaváhá.

„No... K sestře to jo, to... Jsem asi jela... Ale co je komu po tom?“

„Jenže jestli vám pam Semtele pomáhal s tím kufrem, tak nemohl o dvacet kilometrů dál nikoho zavraždit, nemyslíte? Když na policii a pak u soudu řeknete, jak to bylo, zachráníte ho...“ Zápletka se pomalu blíží k rozuzlení. Ale paní Vomáčková zavrtí hlavou.

„Ještě na policii a k soudu byste mě chtěl tahat! Tak to mě ani nenapadne... Co by řekli lidi, nakonec by si ještě mohli myslet, že jsem s tím měla něco společnýho... Já se nechci do ničeho namočit. Nepůjdu nikam a Semtele ať si poradí, jak umí... Koneckonců má advokáta... A americkýho k tomu, tak ať ho z toho dostane... Po mně už nikdo nemůže nic chtít, když je mi skoro osmdesát...“

Tady Paula Drakea, kterému tentokrát nepomohl ani jeho vyhlášený šarm, a paní Vomáčkovou opustíme. Budeme doufat, že Perry dostojí své pověsti a nějak se mu podaří nešťastného Semtele z maléru vysekat. Ale... Napadlo vás taky už někdy, proč je tak těžké a pro řadu lidí žinantní požádat někoho o potvrzení skutečného stavu, tím spíš u soudu a nedejbože na policii? Ani my to neděláme rádi a tuto možnost většinou volíme jako poslední, až není jiná cesta, jak klientovi pomoci při prosazení jeho práv. Nemluvě samozřejmě o tom, že skutečně terminální možností u osoby, která bezdůvodně odmítá svědčit o reálném stavu, je nechat ji předvolat přímo k soudu.

Takže... Nemějte nám prosím za zlé, pokud od vás potřebujeme potvrdit, co jste skutečně viděli, slyšeli, četli... Nikdy nevíte, jestli tím, o koho na úplném konci jde, není náhodou malé dítě, které se samo pomoci nedovolá.